Milan Sýkora zná situace, které si většinou ani nedovedeme představit. Protiprávní zbavení způsobilosti k právním úkonům, nedobrovolné uvěznění na psychiatrii, násilné podávání psychofarmak injekcemi, nevratné poškození zdraví. Milan se však domohl spravedlnosti a uznání svých lidských práv.

Česká republika je v mezinárodním ohledu na špičce v počtu lidí bez způsobilosti k právním úkonům v porovnání s celkovým počtem obyvatel. Člověk, kterému byla odebrána způsobilost k právním úkonům, nemůže rozhodovat sám za sebe, a jeho osud je tak v rukou jeho opatrovníka, kterým se klidně může stát i neznámý úředník. Jedním z 26 tisíc lidí zbavených způsobilosti k právním úkonům v Česku se stal i Milan Sýkora, jehož vyprávění převážně připomíná zlý sen.

• Nejvíc můj život ovlivnilo vážné onemocnění (zřejmě na celý tento život).

Nejdříve jsem měl dojem, že nejde o těžký problém, později doslova devastace psychického i somatického zdraví, sociální, pracovní i celkové životní situace, atd. Zkusil jsem mnoho terapeutických postupů – (prakticky s nulovým výsledkem). Informovanost ze strany lékařů byla minimální. Samostatné studium problému (zdravotního). Dosáhl jsem (hlavně prevencí) stavu, kdy mohu přežít (mnohdy doslova) a hlavně i pracovat a být užitečný (žel jen za určitých podmínek, většinou velmi těžko dosažitelných). Před mým dvacátým čtvrtým rokem mne dali proti mé vůli do plného invalidního důchodu s bezmocností druhého (středního) stupně.